Milí uživateli,
právě pracujeme na nové verzi webu. Všechny aktuality, nové srazy atp. proto najdeš ZDE.

Řekli o srazech

Pavlína Krausová, studentka práv na Karlově Univerzitě

K Pentagramu jsem se dostala v únoru 2006, když jsem ho úplně náhodou našla na internetu. Přihlásila jsem se na několik předmětů a poznala tam fajn partu lidí, takže když se v červnu pořádal první sraz, vážně jsem chtěla jet. Bydlíme v Praze a tehdy mi bylo teprve 14, takže se naši netvářili moc nadšeně, když jsem jim oznámila, že chci jet na víkend mimo domov a ještě k tomu s lidmi, které jsem vlastně nikdy neviděla. Ale nakonec mi to po telefonátu s Aman a podmínkou, že mě tam odvezou dovolili. Tenhle sraz ve Slatiňanech byl pak jenom tím prvním z celé série srazů, táborů a setkání, která jsem za ty roky zažila a i když jsem se tam dostala vlastně jenom hroznou náhodou, dneska už si nedokážu představit, jaké by to bylo bez Pentagramu. Dalo mi to příležitost seznámit se se spousty zajímavých a aktivních lidí z celého Česká i Slovenska, kteří jsou neuvěřitelně přátelští a otevření a hlavně různí v tom nejlepším slova smyslu. S některými jsme přátelé do dnes a i když každý žijeme někde jinde nebo nás baví různé věci, pořád se vídáme a všechny naše společné zážitky bych za nic nevyměnila. Nechci, aby to vypadalo jako nějaká reklama na práci prášek. Jen bych vás všechny, kdo se rozhodujete, jestli teda jet nebo ne, chtěla povzbudit. Ať už si to vyzkoušíte jednou nebo budete jezdit častěji, každý sraz je zážitek a určitě nebudete litovat.
Iveta Šedivá, studentka humanitních studií na Karlově Univerzitě, letuška

Určitě váháte, zda Vaše dítko pustit s námi na sraz. Věřte mi, moji rodiče byli stejní. Když jsem se tenkrát rozhodla, že pojedu na svůj úplně první sraz, bylo mi čerstvých 14 let a přesvědčit rodiče nebylo jednoduché. Chápu je. Momentálně mi je 21 a nedokážu si představit, že bych svou tak mladou dceru pustila někam, kde to neznám a k lidem, které zná jenom ona a ještě pouze z internetu. Ale naši mě pustili, nejspíš díky tomu, že mě znali a věřili mi.
Dnes vědí, že udělali dobře. Nebudu říkat, že mi tato zkušenost nepřinesla nic špatného, to by mi nikdo nevěřil. Ovšem na všechno se dá nahlížet z mnoha úhlů. Osobně jsem za to, že jsem se odhodlala poznat nové lidi, vděčná. Nebyla jsem problémové dítě, ale ani zářný příklad. Základní školou jsem prošla s výbornými známkami, můžete si říct, že to je nejdůležitější. Není. Nebyla jsem zapojena do kolektivu, v ústraní jsem si žila svůj vymyšlený život, naplňovala ho knihami, o kterých mí spolužáci neměli ani ponětí. Měla jsem problémy prosadit se, věřit si, vést skupinu lidí k činnosti, z veřejného vystupování jsem měla noční můry.
Nedá se říci, že by se tohle všechno změnilo pouze díky Pentagramu, ale s jistotou vím, že když jsem potkala děti v mém věku zajímající se o stejné věci a trpící stejnými problémy, hodně mi to pomohlo. Srazy probíhaly ve skautském duchu, takže aniž bych tenkrát tušila, hry, které jsme hrály, nás utvářely. Najednou byla legrace předstoupit před lidi a předvést něco. Znala jsem své kamarády a věřila jim. A časem jsem to převedla i mimo Pentagramus.
Na internetových stránkách Pentagramu jsem dostala pod svá křídla pár resortů. Bude se to zdát divné, ale připadala jsem si najednou potřebná. Svou práci jsem dělala svědomitě, bavila mě, naučila jsem se ctít termíny, spolupracovat s jinými lidmi (všichni víme, že to není jednoduché), zjistila jsem, že není možné se zavděčit všem a naučila jsem se to i tak brát, osamostatnila jsem se. Můžete si říci, že všechno tohle se dá naučit i ve škole. Mně osobně hodně pomohlo mít okolo sebe děti se společnými zájmy, přátelštější prostředí než panovalo ve škole. Vše potom bylo jednodušší. V neposlední řadě jsem získala přátele, kteří mě provázejí v životě do dnes. To všechno mi dalo rozhodnutí přihlásit se na Pentagramus a posléze jet na první sraz.

Nebudu doporučovat, co máte dělat se svými dětmi, ale můžu se Vám zaručit, že i nadále se snažíme dělat srazy tímto stylem. Stylem, který má dětem dát zábavu a nenucené ponaučení.
Anna Greifová, zdravotní sestra

Myslím, že je zbytečné vzpomínat na první nebo jen vybrané srazy. Stejně tak je nedostačující hledět na tento web pouze z ohledu osobních setkání. Ať už se ale na to podívám ze všech úhlů, pokaždé dojdu ke stejnému závěru. Registrací na webové stránky Pentagramus se můj život změnil. Věřím, že se mnou bude mnoho lidí souhlasit, když řeknu, že si každý občas projde nějakým osobním zklamáním, těžkou zkouškou nebo složitou životní situací. I pro mne se kdysi svět plný fantazie, kde mohu hrát za postavu, kterou si vymyslím nebo dokonce vysním, stal útočištěm. Otevřely se mi nové možnosti plné her a zábavy a já konečně nemusela řešit své skutečné problémy. Díky této hře jsem si lépe osvojila dovednosti jako například výřečnost, komunikace s lidmi, ale i zájmové schopnosti jako tvůrčí psaní a další.
A pak přišel můj první sraz. Setkání, které mi ukázalo největší kouzlo tohoto fantasy světa – to, že za každým nickem, za každou přezdívkou, se nachází lidská bytost v mnoha věcech stejná jako já. Každý z nich má své starosti, problémy i touhy a všechny nás spojuje svět, ve kterém jsme si našli nový domov. Máme mnohdy společné zájmy, názory a všichni si výborně rozumíme. Postupem času jsem si právě díky srazům tyhle lidi zamilovala z celého srdce. Jejich smysl pro humor, touha po nových zážitcích... to všechno kolem utvářelo zcela nezapomenutelnou atmosféru. Stali se mi druhou rodinou, nejlepšími přáteli a rádci.
Poznala jsem zde několik lidí, kteří mi pomohli najít správnou cestu životem, kteří mi byli oporou v těžkých chvílích a kteří ocenili mé osobní úspěchy. Našla jsem zde pevná přátelství i lásku. Samozřejmě nic není pouze jednotvárné a pozitivní, ale i negativní zkušenosti mě naučily mnohému a každou z nich si odnáším s vděčností, protože každá z nich mě utvářela v osobnost, jakou jsem se stala.
Pentagramu a lidem v něm jsem za mnohé vděčná a jsem skutečně hrdá na to, že jsem součástí tohoto světa, že jsem studentem, hráčem a hlavně přítelem.

V dnešní době má mnoho mladých lidí díky internetu, zejména pak sociálním sítím, velké problémy se seznamováním v realitě. Ztrácí se touha po kontaktu s lidmi, protože přeci stačí zapnout počítač, mizí zájmy a zábava. Dokonce i slovo přátelství nabývá plytkého rozměru, je-li vedeno po internetu. Dejte šanci sami sobě a získejte nové zážitky, hrejte si, bavte se a hlavně – žijte a poznávejte skutečné přátele.